close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Téma týdne

Upálena buď

4. prosince 2011 v 21:50 | Lucy Apollyon
Photo by: ksushiks
Film Hon na čarodějnice z americké produkce v hlavní roli s Nicolasem Cagem jsem opravdu neviděla, tak to bude asi trochu z jiného soudku. Samozřejmě si nepředstavím čarodějnici jako krásku tuhle na obrázku nebo úspěšnou absolventku Školy čar a kouzel Bradavic, ale nějakou postarší ženu nebo klidně ženu v nejlepších letech, která byla neprávem obviněna z kacířství.
V dnešní době, samozřejmě, nikoho nikdo z černé magie neobviňuje, ale zvláště ve středověku to byla oblíbená zábava soudů. Kdokoliv , kdo se sebemenším způsobem dal obvinit ze spojení s ďáblem pomocí kouzel nebo věštění, byl popraven. Určitě každý z vás už slyšel o Čarodějkách ze Salemu, posledním honu na čarodějnice, který na konci 17.století proběhl ve státě Massachusetts. Bylo oběšeno 19lidí a soudci teprve po čtyřech letech zjistili, že udělali chybu a žádali odpuštění.
V Českých zemích je znám hlavně román Kladivo na čarodějnice. Děj tohoto románu se odehrává ve Velkých Losinách ve Slezsku, kde církev popravovala nevinné ženy. Tyto ženy se samozřejmě mučili, aby uznaly svou odlišnost a to velmi drastickým způsobem. Když čtete tuto knihu, tak určitě děkujete, že se doba změnila, protože když vás jednou nařkly z čarodějnictví, tak byl soud zcela zbytečný.
Dnes se postavení čarodějek ve světě změnilo. Jsou populární například v seriálech (Čarodějky, Upíří deníky...), ale i mnohých knihách a filmech. Otázkou zůstavá, Existují vůbec čarodějnice? A je jejich magie bílá nebo bychom se měli bát?

Ta pravá je jen jedna

26. listopadu 2011 v 21:07 | Lucy Apollyon
Photo by: evildirtysocks
Nad tím, kdo je má oblíbená knižní postava jsem nemusela dlouho uvažovat. Je to postava, kterou obdivuju, závidím jí a kterou doslova miluji. Pokud toto cítíte k fiktivní postavě, pak to začíná být vážné a tohle je hodně vážné. Mé kolena se podlamují vždy, když si jen představím onu dívku. Ano, dívku. Elizabeth Bennetová je mým snem jako Oliver Twist pro Julču v muzikálu Rebelové.
Proč jsou mé city k Elizabeth právě takové? Nutno říci, že ačkoliv nejsem zrovna fanoušek romantiky, dokázala Jane Austen napsat něco, co jsem si zcela zamilovala. Vymyslet charakter, kterému šíleně závidím a nastínit dobu, kterou jsem si nedokázala představit, tak živě, že jsem se při čtení cítila, jako bych se přenesla v čase. Elizabeth je na svou dobu vzdělaná, nechová se unáhleně jako její sestry a ačkoliv odmítne, i přes naléhání matky, důležitého muže, tak nakonec zjistí, že neudělala chybu. Potká muže, který je rozumný, bohatý a krásný, stvořený právě pro ni. Svou lásku si opravdu zaslouží. Věřím, že kdyby román pokračoval, budou mít spolu 2 krásné děti a žít krásně až do smrti.
Jasně, že je teď mnohem více postav, které jsou naprosto dokonalé, třeba Edward ze Stmívání, ale tyto charaktery ztrácejí svůj půvab, především špatnou dobou, do které se narodily. Ale nechme na každém, koho on si vybere za svůj knižní idol, důležitý je vlastní názor, za kterým si budete stát.

Bisexuality!? Sure!

20. listopadu 2011 v 13:04 | Lucy Apollyon
Photo by: stanstan009
Opravdu zajímavé téma týdne, dneska poměrně rozšířené. Někteří stále řeší, zda je na jiné sexualitě něco špatného, tak proč ne právě tady. Můj názor je celkem jasný: Proč ne!?
Každý má právo si vybrat svou sexuální orientaci, ale podle mě je buď heterosexual nebo homosexuál. Žadné mezi neexistuje. Jo, je nejspíš fajn si v mládí zkusit všechno, ale stejně si potom každý vybere. Sama jsem se určitou dobu pohybovala v prostředí, kde se právě scházely páry i nezadaní jiné orientace a jasně šlo poznat, kdo to myslí vážně a kdo se časem ještě změní. Mám dokonce kamarádku, která mi jasně řekla, že je teď její postoj k dívkám zcela experimentální a je tudíž bisexuál. Podle mě je bisexualita jen časově omezený stav tužeb, kterým si projde většina mladictvých. Vždyť je i experimentálně zjištěno, že v období puberty si mladí lidé často neví rady se svou sexuální orientací, takže se to nedá odsoudit.
Mnoha mužům se stejně bisexualita u žen líbí nebo jí dokonce vyhledávají. Otázkou zůstává, zda je tohle vůbec to správné, ale přiznejte si, neuvažovali jste někdy nad tím, jaké by to bylo se probudit ráno vedle osoby stejného pohlaví?

Prosím, odpusť!

8. května 2011 v 15:38 | Lucy Apollyon



Photo by: Malro-Doll
Proč jsou vlastně lidé nevěrní!? Aby bylo více důvodů k omluvě? Ze srandy? NE! Za všechno podle mě může příroda. Pokud svého partnera dostatečně nemiluji, tak i sebemenší jiskra mezi jedním z partnerů a někým třetím může znamenat nevěru. Ale i tu můžeme rozdělit na několik tipů. Jednorázová nevěra je omluvitelná, jelikož si jeden z partnerů uvědomil, že druhého miluje a že to bylo pouhé oživení vztahu a druhého si bude více vážit. Druhý typ je horší, dlouhodobý, a neomluvitelný. Pokud nás partner neustále podvádí, asi vztahu něco chybí nebo není plný lásky.
Sama jsem byla nevěrná, musím se přiznat, ale pouze proto, že ačkoliv jsem svého kluka měla moc ráda jako člověka, tak mě nějak sexuálně nepřitahoval a později jsem si uvědomila, že mi sice chybí, ale asi by to ubližovalo nám oběma. Všechno zlé je prostě pro něco dobré ;)

Mám NIC na práci

24. dubna 2011 v 20:59 | Lucy Apollyon


Photo by: liquidsunnyday
Určitě každý z Vás zná ty otřepané fráze jako třeba: nemám nic na práci, tady není nic k jídlu, nic co by stálo za řeč apod. Ale kdy vůbec tyhle fráze mají smysl!? Mnohdy používáme slovíčko nic, abychom vyjádřili spíše malé množství. Například řekneme-li, že děti v Africe nic nemají, tak lžeme. Musíme vzít v potaz, že mají třeba sourozence, rodiče, a když ani to ne, tak aspoň chuť žít. Člověk bude pořád něco mít, ať už se jedná o fyzický stav, maličký byteček nebo miliardovou vilu. Slovíčko nic je vlastně zcela nesmyslné. Napadlo Vás někdy, že se vlastně nikdy nedá použít!? V běžné mluvě asi ano, ale když se na to podíváme zblízka, tak ztrácí smysl. Navíc kolik z vás si kdy řeklo, že je na nic. Jak může být člověk na nic, když vlastně nikdo neví, jak nic vypadá. Ukažte mi nic! Nikdo nepříjde do obchodu a nepožádá prodavačku o 2 kila ničeho. Pro každého může taky nic znamenat něco jiného a ačkoliv nic je vlastně 0, tak spousta lidí jej používá, i když mluví o množství, které se nule nerovná. Nicméně, článek asi nic moc, ale alespoň něco než nic nebo ne!?

Čuchni si barvičky

17. dubna 2011 v 9:30 | Lucy Apollyon


Photo by: couuline
Barvy!? To je ale hloupé téma týdne. Při slově barvy mě poslední dobou napadá ta trapná reklama na bonbóny Skittles, ty jsou barevné dost, a ještě aby ne, když je v nich tolik chemie. Všechny barvy okolo nás jsou vlastně jen obyčejná chemie.
"Vyspala jsi se do růžova?" ptá se mě mamka ráno po probuzení. Proč sakra do růžova!? Nemůžu se vyspat třeba do zelena nebo do žluta a mít přitom dobrou náladu!? U snídaně se koukne z okna a poreferuje, že to vidí bledě přitom obloha je víceméně černá plná šedých mraků. Má snad moje maminka problém s poznáváním barev!? Nemyslím si. V obchodě vždy pozná, jakou barvu má oblečení, o které má zájem.
Svět okolo nás je plný barev, ale já si někdy připadám jako v černobílém filmu, nic zajímavého a zábavného. Můj život mi poslední dobou dokonce ani nepřipadá černobílý, ale možná jen černý. Černočerný. Proč ale přirovnáváme neustále k barvám!? Stejně jsou tyto odlesky to nejhezčí, co máme ... krásná travička zelená nebo modré nebe .... to jsou věci, co mě učiní šťastnou. :)

Ne každý se umí pěkně oblékat

18. března 2011 v 14:25 | Lucy Apollyon

Photo by: Yvonne-Laura
O tom, že kouření zabíjí každý určitě slyšel už mnohokrát, ale nikdo si z toho nic nedělá. Teda nikdo z kuřáků. Moje mamka začala kouřit po smrti mých prarodičů a nějak se toho nedokázala zbavit, ale dejme tomu, že není kuřák, který vykouří denně krabičku cigaret, ale pouze si zapálí několikrát do týdne a to jedině ochucené "slimky". Mám ovšem spoustu spolužáků, kteří kouří z jiných důvodů než je tragická nehoda a uklidňování nervů, z frajeřiny.
Nemám nic proti lidem, co si na nějaké akci (např.: narozeniny, oslava konce roku apod.) zapálí cigaretku, ale brát cigaretu jako součást všedního dne mi příjde v mém věku spíš jako styl než jako droga. Špatný styl, podotýkám. Je to podobně jako se pěkně oblékat, né každý to umí. Člověk je buď stylař nebo holt není, asi je to vrozené.
Každý den brzo ráno vidím na zastávce lidi pokuřující cigaretku a ten stejný pohled se mi naskytne znova u naší školy, kde postávají partičky zahalené v kouřovém obláčku, ale pouze polovině zúčastněných bylo 18 let.
Sama za sebe jsem ráda, že nejsem na kouření závislá a ani nechci být. Ale nejsem nadšená, že musím dýchat kouř z cigaret okolo mě, bohužel s tímto nic nenadělám. Plus ovšem pro restaurace, protože čím dál více vídám cedulky v restauraci: "V době oběda se nekouří". Škoda jen, že doba oběda vždy končí.

Pořádná flákota je základ

12. března 2011 v 20:26 | Lucy Apollyon


Photo by: appleworm81
Nikomu neberu jeho názory a všechno je na jednu stranu dobré. Vegetariánem bych být ale nemohla. Mám spolužačku, která je vegetariánka, ale nedobrovolně, z masa je jí špatně. Tohle beru, ačkoli mě zaráží, že salámy jí, i když nepřekvapuje, neboť to už vlastně ani není pořádné maso.
Já osobně bych být vegetarián nemohla. Už teď se těším na zítřejší oběd, kuře. Nedovedu si představit oběd bez pořádného masa ... svíčková, kuřátko, špíz, roláda :) Mmmm. Vegetariánství by mě asi zabilo a pokud ne, tak veganství určitě. Odpustit si na nějakou dobu maso by šlo, ale sýry, vejce, jogurty nebo tvaroh by už mohl být problém. Nedávno jsem taky narazila na typ polovegetariánství, kdy dotyčné osoby nejí "červené" maso, ale pouze ryby či drůbež nebo obojí. Tohle by se dalo celkem slušně přežít, ale pořádný hovězí steak si občas dopřát přece musíme. :D

Jdeme na věc, Baby

26. února 2011 v 13:58 | Lucy Apollyon
Photo by: andrez
Když jsem minulý týden hlasovala o tématu týdne, hned mi bylo jasné, že cestování nevyhraje. Bohužel. Opět zvítězilo téma, které vítězí i všude jinde, hlavně tedy v životě. Sex je součástí života každého z nás, ať jiš pasivně či aktivně. Já osobně ho neberu jako nic špatného, ale jako "cool" záležitost mě to neláká.
Sex na jednu noc!? Proč ne!? Líbí se Vám ten týpek u baru, ale žít s ním by bylo asi těžké. Ovšem jeho svaly, krásný zadek a milý úsměv by jste si užít chtěli. Proč hned pomýšlet na sex bez lásky? Byl by to sex pro radost. Takže tohle rozhodně neodsuzuji.
Nicméně, na tohle téma fakt nemám, co bych napsala. Dlouho jsem nad tím uvažovala, ale nic mě nenapadá. Sex prostě je, byl a bude součástí života, kterou já osobně zatím nijak hojně nevyužívám a ani nechci.

Každá akce vyvolá reakci

20. února 2011 v 10:50 | Lucy Apollyon
Racism
  Racismus je dneska velice řešený problém, ale doopravdy se mu nikdo nepostaví. Každý se bojí a kdo se odváží, ten na to doplatí. Proč ovšem člověk má vůbec "rasistické narážky"?
  Jelikož jsem z Ostravy, kde je jak známo celkem hodně zastoupena naše problematičtější menšina, tak jsem tak trochu rasista. Nemám vůbec nic proti vietnamským prodejcům, díky nimž se spousta chudších sociálních skupin může velice pěkně obléknout a dokonce nemám nic ani proti asiatům, u kterých se občas ráda naobědvám. Ale ještě tu je skupinka obyvatel, kteří i když jsou jako všichni ostatní taky obyčejní lidé, tak jsou něčím jiní.
  Každé ráno cestuju do školy spolu s několika žáky speciální školy, ale i s žáky standartní základní školy jiné pleti a právě oni mě dokážou zcela vytočit. Samozřejmě si sednou vždy na volná místa a pustí si nahlas písničky a začnou se překřikovat. Prostě ranní idylka. Ráno jsem překonala, dopoledne ve škole se s menšinou nesetkávám, ale když odpoledne jdu na nákup, tak opět potkávám naše spoluobčany, kteří se cpou v řadě, řvou po sobě a hromadně nakupuji slevněné výrobky, takže nemám skoro žádnou šanci ušetřit pár peněz. Navíc se celý den bojím, že ona sociální většinou nepracující skupina mě obere o těch málo peněz, co u sebe nosím.
  Znám ovšem i pár romů či asiatů, s kterými se bavím a jsou v pohodě. Jejich rodiče pracují sice jako uklizečky či dělníci, ale alespoň pracují a člověk ví, že si zaslouží úctu. Takže jednoznačně lze říci, že nejde o barvu pleti, ale o člověka. Bohužel, v Česku už je prostě on rasismus skoro vrozený a někdy se ani nedivím. Závěrem snad jen podotknout: Vyjímky přece existují.
 
 

Reklama