From Lucy
13. srpna 2010 v 11:52 | Lucy Apollyon
Jelikož jsem včera musela dohnat dva dny, co jsem se s vámi nepodělila o mé zážitky, tak dneska musím dohnat ten včerejšek. Ten krásný a dlouhý včerejšek.
Bylo asi 9hodin ráno, kdy mé těžké tělo vstalo z postele a hned hodinu na to jsme už seděli já, můj pes a otec v autě. Jeli jsme za hory, za doly. Doslova. Nakonec jsme skončili 62km od domova a vydali se do kopců pro hřiby, které můj otec tak miluje. Kdybych tušila, že kopec bude tak nekonečně stoupat, tak se na to vykašlu, ale procházka to byla úžasná a na to, kolik dole stálo aut a houbařů byla celkem klidná. Roníka to dostatečně unavilo, takže jsem na vrcholku rezignovala a vyměnila sluchátka v uších za knihu a odpočívala ve stínu stromů spolu s mým milovaným pejskem. Po hodině čtení jsem si řekla, že už bych mohla zavolat svému "papá" a sdělit mu, že se chystám jít dolů a že se sejdem dole. Po cestě dolů jsem ještě objevila jednoho úžasného pavouka, takže jsem jej musela vyfotit (foto
ZDE) a taky pár dalších exemplářů z biologie. Po dlouhém a nekonečném sestupování z kopce jsme konečně dorazili na parkoviště a mohli se rozjet domů. Přítež, která čítala 40praváků a nějaké alší hříbky, nebyla vůbec znatelná. Po cestě jsem četla a konečně dočetla Jámu a Kyvadlo, jak jsem se již dřívě zmiňovala. Doma netrvalo dlouho a usla jsem jako "miminko". Není nad zdravou únavu.
12. srpna 2010 v 21:43 | Lucy Apollyon
Chtěla jsem vám napsat už včera, ale nějak jsem to nestihla, tak vám tedy píši dnes o včerejším dnu. Na včerejší odpoledne jsem se velice těšila, neboť od začátku prázdnin se nemohu dočkat až si vyjedu na kole. Konečně včera se mi to podařilo a to rovnou 10km daleko. Asi už nejsem v kondici, dal mi ten kousek zabrat, ale celkem v pohodě. Dalším plánem bylo jezdit na bruslích, ale jelikož jsme s mojí kamarádkou, kterou znám už od školky, za vstup do areálu nechtěly platit, tak jsme si to prostě po vodě obešly a na brusle nakonec dorazily. Když už jsme byly z veškerého sportu velice unaveny, tak jsme si šly zaplavat, prostě se zchladit. Na závěr večera jsme si zahrály volleyball se spolužáky mé dotyčné kamarádky a jely domů. Konečně den, kdy mi přišlo, že jsme se nějak hýbala.
12. srpna 2010 v 21:28 | Lucy Apollyon
Konečně, konečně jsem dočetla Jámu a Kyvadlo. Samosebou, že ne jenom jednu povídku, to bych asi nebyla moc dobrá čtenářka nebo bych nebyla dobrá pisatelka, i když ani to asi nejsem, kdybych na blog vkládala každou blbost. Nicméně od úvodu teda pokročíme dál.
Jáma a kyvadlo sama o sobě je celkem uspokojivá povídka, ale další z povídek od Poea mě oslovily více. Myslím, že stálo opravdu za to tuto knihu plnou mysterie, tajemna a fantasy přečíst. Dokonce sám spisovatel, jak jsem o něm četla, prožil život podobný svým povídkám. Vyjadřování samotného spisovatele a jeho bohatá slovní zásoba, kterou je kniha přímo protkána mě velice oslovila. Nelze moc slovy vyjádřit, proč tuto knihu přečíst, neboť pouze při čtení člověk pochopí s jakým zápalem se tato kniha čte.
7. srpna 2010 v 22:40 | Lucy Apollyon
Ciao! Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejné nakupování může být tak hrozným traumatizujícím zážitkem. Asi by nebylo souzeno nosit oblečení, které bych chtěla. Buď je prostě malé nebo velké. Veškeré košile mám úzké přes prsa (ještě, že přes prsa) a šaty jsou příliš krátké. Ale o tom jsem vlastně původně nechtěla psát.
Dneska jsem byla s Kirie venku (Marille
blog) a fakt jsme byla ráda, že konečně vidím člověka, který rozjímá o životě. Později jsem zjistila, že mí spolužáci se o prázdninách i scházejí, aspoň někteří, a byla jsem smutná, že jsem se setkání nezúčastnila. Dokonce jsem se zamýšlela i nad tím, že vlastně všichni mají brigádu (no všichni ne, ale hodně lidí ano) a já nedělám v podstatě nic užitečného. Můj život mi příjde tak nějak zbytečný. No, měla bych s tím něco udělat. Tak rozhodně to nebude tady, mějte se děcka.
Stejně tady zítra něco vložím. :D :/
1. srpna 2010 v 16:28 | Lucy Apollyon
Photo: by Me
Ahoj, jsem zpět. Ačkoli se mi moc nechce zrovna teď psát report o posledních dnech, tak jsem se rozhodla přemoci svou nechuť a něco zajímavého z mého života Vám sdělit.
Od doby, co jsem odjela, nastal na blogu tzv. hiatus, ale dnes už jsem zase zpátky a blog se opět rozhýbe v pravidelném denním tempu. Na to, kolik věci bych ráda sdělila světu, nakonec asi napíšu jen krátký článek, neboť slova někdy prostě nestačí.
Před pár dny jsem odjela na dlouho očekávanou dovolenou do Čech za záměrem navštívit hrady, zámky a prostě všechny kuriozity Českého Ráje. Po 6ti hodinové cestě jsme konečně dorazili na místo a já jsem byla z dlouhé cesty nadšená především proto, že jsem se skvěle orientovala na mapě a ani jednou jsme nezajeli špatně, což se o dalších dnech říct nedá. Hned druhého rána po příjezdu jsem rozhodla, že pojedem do Liberce, neboť průběh dovolené byl na mně. Navštívila jsme aquapark a taky jsme šli na Ještěd. Slavný liberecký aquapark asi za roky existence ztratil na exclusivitě, ale i přes tento fakt a velkou konkurenci po celé ČR se mi v tomto zábavním zařízení velice líbilo.
23. července 2010 v 21:15 | Lucy Apollyon

Milí blogaři, je tady hiatus tohoto blogu. (tak tomu říkáte, že??) Ne, že bych chtěla pauzu, tento systém, tzv.: jednou denně něco přidat, se mi moc zamlouvá, ale jedu pryč. Konečně jedu někde, kde se snad něco bude dít. Někde, kde nebudu myslet na každodenní problémy. No nicméně jsem opravdu ráda, že návštěvnost blogu se ustálila na těch 10lidech za den a ačkoli si nemyslím, že to tak bude pokračovat, tak díky. Co se dnešního dne týče, tak jsme konečně si koupila spacák. Po 5letech stanování si koupím něco jako spacák, to je úspěch (snas jen šířka 135cm je možná moc :D) Výborně, teď ještě hodně dobrý stan, neboť můj za 900,- je sice fajn, ale mírně do něj teče a nutno dodat, že mírně je pouze ironie. Původní účel našich nákupů byl balón, takový ten fitness. Jeden už mám, ale průměr 60cm mi opravdu nestačí. A 75cm byl jenom žlutý, tak jsem stejně nepořídila. Mimochodem krom sportu jsem obešla i oblečení a koupila si, dle mého názoru, úžasné tílko (jsou na něm elektrické kytary), které má dokonce i výstřih, což já osobně moc nenosím. No nic, loučím se. Mějte se tady pěkně a sportu zdar.
16. července 2010 v 20:14 | Lucy Apollyon

Ahoj, konečně mám poprvé o těchto prázdninách opravdu dobrý pocit a jsem šťastná. Začalo to včerejškem. Ačkoli jsem vstávala až ve 12, tak jsem si stejně užila dne. Jelikož jsem po tolika hodinách spánku měla víc energie než je obvyklé, tak jsem se vydala hledat společníka na odpoledne. Existují pouze 3 děvčata, které mají na mě opravdu vždy čas, což je úplně úžasné a velice si toho cením, ale tentokrát to nějak nevyšlo, neboť jedna byla v Praze, druhá malovala a třetí pila, oč já moc nestojím poslední dobou. Tak jsem vyjela na kolo, ano v tom hrozném vedru, a nějak jsem myslela jen na tu krásu přírody, kdž jsem viděla někoho, kdo mou pozornost zaujmul o hodně více než ta krásná příroda naší obce. Blížil se rychlým krokem, ne omyl během. Byl to on. Ve škole jsem ho potkávala denně, ale tohle mě vykolejilo. Vždyť bydlí 15km odtud. Byl to snad ten zpropadený osud, který mi vybral cestu? Ten osud který všechny mé kamarádky zaměstnal? Ne, osud asi těžko, ale nad tím nechcu uvažovat. V každém případě mi řekl "čau" ... po roce uvědomělého setkávání den co den a vědomí, že jeen a druhý existuje mi v tu nejdivnější chvíli řekne to "čau". Škoda jen, že mě nenapadlo odpovědět. Jo dobře, přestávám mluvit hovna! Jdeme k dnešku.
Dneska ráno jsme se s otcem vydali na Praděd, bylo to úžasné, neboť svítilo Slunce a bylo úžasné sledovat tu zeleň. Po dnu na Pradědu jsme se vydali do Karlovy Studánky a i tam mě to zaujalo a dokonce jsem se napila minerálního pramene, který mi přes mou nechuť, dost chutnal. Při cestě zpět se nic zajímavého nestalo. Zajímavá věta. No loučím se, spálená, ale šťastná :)
12. července 2010 v 22:26 | Lucy Apollyon
Dnešní odpoledne bylo vskutku nudné a krom sezení u počítače, jsem vlastně jen četla, a ani to pořádně. Taky jsem stále jedla a pila, jak bývá u mě zvykem, když se nudím. Hrozná vlastnost. Až navečer mi cosi řeklo, že bych měla vzít zase po třech dnech Roníka ven a tak se i stalo. Vydala jsem se ven, ale i za jiným účelem, a to, že natrhám kytky do herbáře. Asi jsem si neuvědomila, že když vyrazím o půl dévaté večer, že budu tak akurát večeře pro hromadu komárů. Kdybych věděla, jaká je s herbářem pipračka, tak se asi dobrovolně sežrat nenechám. Nicméně mám 8 kytek, což je víc než neuspokojivé, a mám také velké obavy, že půjde použit ani ne polovina z nich. Takže jsem si dnešním dnem jen dokázala, že jsem nehorázně nešikovná a taky nemám příliš fantazie k činnostem nebo by se snad dalo říct, že jen nemám s kým tyto úchylné činnosti páchat!? Hmm, přeberte si to jak chcete. (Btw.:Snad ne jen tak úchylně)
9. července 2010 v 8:44 | Lucy Apollyon
Ahoj, pamatuji ještě dnes doby, kdy jsem na téhle hře ulítávala a seděla jsem u ní na PC dlouhé hodiny a nic jiného jsem nevnímala a to mi jel starý PC opravdu pomalu. Včera jsem po skvělém odpoledni, které jsem strávila nakupováním s Terkou, sledováním Baníku a setkáním s Petronelou, pustila znovu TS2 a fakt se mi to zalíbilo a hrála jsem to asi 3hodiny. Hodila jsem si tam vlastní hudbu a nějaký vlastní oblečení a make-upy, takže jsem vytvořila dokonalou metalovou rodinu.
Jinak, co se týče nakupování, tak mám nové tričko Cradle of Filth. YEAH. A taky jsem nedávno viděla Záhadu Blair Witch a teda čekala jsem to lepší, ale za ty náklady na film to bylo dobré. No tak nebudu tady nad tím dlouho polemizovat a jdu. Zase bych si na něco vzpomněla a psala tady o tom hodinu. Mějte se
7. července 2010 v 8:48 | Lucy Apollyon
Zdravím! původně jsem se zamýšlela, čím vlastně začít, ale začnu asi věcmi, které mi nejsou tak příjemné a zakončím tím, co mě oslovilo nejvíc. Jelikož nepříjemného na posledních 3dnech nebylo snad nic, tak rovnou začnu o naší chatové výpravě zvesela a svižně.
Bylo půl 9 ráno a já se svým otcem jsme kráčeli ke vchodovým dveřím za účelem opustit náš dům a vydat se ještě víc do přírody, do přírody Beskyd. Ačkoli naše mamka nevítala tuto událost natolik šťástně jako naše babička, která nás již na chatě čekala, tak jsme museli ,díky našemu slibu ,maminku opustit. Nejhorší bylo snad odloučení od čtyřnohého bílohnědého psa, který za plotem zmateně pobíhal, neboť je tahle hodina v jeho podání stále ještě příliš brzo a navíc nerad se loučí s dalšími členy rodiny. Takovýmto tempem bychom ale nikam nedošli, takže to trochu zrychlíme.