From Lucy
23. října 2010 v 19:17 | Lucy Apollyon

Wow, vždycky si toho tolik naplánuju a nestihnu ani polovinu, ale konečně jsem si udělala čas i na blog. Takže co nového? Mám toho vždycky tolik na srdci a potom všechno zapomenu nebo raději vynechám. Dneska odpoledne jsem trávila svůj volný čas stříháním jabloně a neuvěřitelně moc se mi zamlouvalo, jak všichni pracovali na svých zahradách při posledním podzimním sluníčku. Udělala jsem si výborný ovocný salát, takže se mi pracovalo velice dobře a po práci jsem si vzala tuňáčka s chlebem, jak zasloužené. Jinak uplynulý týden jsem celkem přežila, škola mi nevadí, i když mi příjde, že to trochu flákám. Tento víkend jsem si naplánovala fyziku, angličtinu, ZSV, biologii a výtvarku a udělala jsem si jen angličtinu, jak obvyklé. Zítra ovšem už nestihnu nic, teda čas by byl, ale já to zase nějak nezahrnu do časového plánu, máme totiž půlkolonu, kde se mi mimochodem vůbec nechce a těším se pouze na maminku, kterou jsem týden neviděla, jelikož si užívala zasloužený týden volna v lázních. Tak a teď ještě k jednomu zásadnímu problémy, který na sobě pozoruju.
3. října 2010 v 11:26 | Lucy Apollyon

Jak už vypovídá název, tak mám velkou nouzi o čas. Vůbec nic nestíhám. Kdysi bylo mým snem být zaneprázdněná 24hodin denně a obdivovala jsem lidi, kteří nemají sklon k sezení u PC a pojídání hordy sladkého jídla zapíjeného CocaColou, ale dnes, když jsem se mírně přiblížila k tomuto životu ve shonu, jsem trochu změnila názor. Spokojená se svým životem jsem rohodně více, ale na druhou stranu, někdy uvažuji nad dobou, kdy jsem si mohla dovolit 2hodiny hrát Sims, nepředstavitelné. Už několik dní uvažuji s čím se vám pochlubit, ale stále jsem neměla čas své plány zrealizovat, až mě včera při hrabání listí napadlo, že klidně můžu napsat, právě o tom, jak nestíhám napsat. Je to blbost tahle úvaha, takže ještě zpětně, co se dělo uplynulý týden. Kromě plavání jsem měla možnost navštívit Zumbu. Myslím, že kdybych to uměla, tak se u toho pořádně zapotím a že by to mělo smysl, ale já jakožto totální dřevo z toho mám akurát bolest nohou. Mimochodem, včera jsem byla u Kiri (její blog mám v affs, stojí za to =P ) a měly jsme možnost navštívit dětské hřiště. Konečně jsem se po několika letech vrátila myšlenkami do doby, kdy jsem na dětském hřišti zapadla mezi ostatní a kde jsem myslela jen na to, jak vyklopit bábovičku z písku, aby se mi nerozsypala. Po setmění jsme se rozhodly sledovat film s názvem Chlapec v pruhovaném pyžamu. Byla jsem ráda, protože na film jsem se nedívala skoro měsíc a děvčata říkaly, jak je to zajímavé a podobné vychvalovačné řeči. Očekávala jsem od toho filmu asi o hodně víc no, ale myslím, že je to celkem zajímavé a dobře nahrané. Rozhodně jsem včera u Kiri nemarnila čas. Nyní ovšem jdem slavit narozky a potom do tanečních. S pozdravem Lucy!
23. září 2010 v 21:50 | Lucy Apollyon

Jak to tady tak sleduji, tak jsem tady opět dlouho nebyla. Skoro týden. Není vůbec čas, neboť babí léto je v plném proudu a nevěřím, že ještě dlouho se budeme moci nabažit do plna slunečných dnů. Je šílené, když ráno musím třít mé zmrzlé ruce a odpoledne se procházím v tričku. Mám absolutně nabité svoje odpoledne a ačkoliv ještě nevím, co budu dělat, tak mám plán už i na volné úterý. Jako milovnice čtení bych chtěla číst pořád dokola, ale tohle si spíše asi nechám na zimní chladné večery, kdy se v klidu usadím do křesla, zapálím vonnou tyčinku a ponořím se do děje. Kdybych už chtěla jít číst teď na podzim, tak jedině do parku. Zrovna včera jsem si šla zabruslit s Kirie (
zde její blog) do parku a za neustálého dialogu mezi námi, v kterém jsem se dozvěděla pár zajímavostí, jsem obdivovala krásné barevné opadané lístí. Říkám to už přes 3roky, ale miluju parky. Parky plné aktivních i odpočívajících lidí, plné radosti a strastí, prostě ony městské parky, pro městského člověka něco jako chrám pro věřící. Stop, věty nedávají smysl. Končím, jdu spát. Ahojky!
17. září 2010 v 22:35 | Lucy Apollyon
Probouzejíc se s dobrou náladou jsem opět vstoupila do reality. Cítila jsem, že se to dneska povede. Uměla jsem češtinu a věděla jsem, že poprvé jsem překonala sama sebe a dobrovolně jsem se učila. Teda pardon, podruhé. Nakonec jsem dostala i známku po zásluze, i když jsem byla nervózní a můj výkon nebyl moc excelentní. Když jsem začala psát tento článek, tak jsem uvažovala, jestli vůbec napíšu o škole nebo tuto rutinu prostě vynechám, ale neodolala jsem, neboť přede mne byla položena krutá pravda na kterou neznám námitku a která mě dneska dost hodně trápí. Když byla asi 2přestávka, což dneska v našem případě bylo někdy před polednem, tak mi moje spolužačka a zároveň pro mě dost důvěrná osoba řekla, že už nejsem tak šílená jako minulý rok.
11. září 2010 v 18:45 | Lucy Apollyon

Tak se zase musím ozvat, neboť jsem už dlouho nic nenapsala. Není divu, když se vlastně nic moc neděje. Teda něco velkého se děje. Škola! Neustále mě pronásleduje a už teď vím, že matiku, chemii, IVT a tělák nebudu zvládat, i když s TV a IVT to tak hrozné snad nebude. Co se našeho "prestižního" gymnázia týče, tak to si moc o víkendu připomínat nechci (přeskakuju).
Když jsem ve čtvrtek neměla, co dělat, tak jsem dobrovolně začala uklízet a když potom moje mamka přišla unavená z práce, tak jsem se rozhodla, že jí něco ukuchtím. Nakonec jsem nic nepřeháněla a udělala jsem jí jen omeletu, ale na druhý den, tudíž v pátek, jsem se víc připravila a krom dalšího podrobnějšího uklízení jsem se rozhodla pro přípravu palačinek s čokoládou. Jelikož mě přišla navštívit má dobrá kamarádka, tak jsem za její pomoci dosmažila zbytek palačinek a dala jsem ji ochutnat. Sama jsem je neměla, ale prý byly dobré. Dneska se mě ještě stále držela tvořivá nálada a kromě snídaně pro mou maminku, která obsahovala chleba s rajčaty, bebe, hroznové víno, džus, kávu, vajíčko na hniličku, jsem si ukuchtila oběd a odpoledne jsem se vrhla na linecké košíčky s krémem a ovocem. Onen krém byl kámen úrazu, neboť se mi zdrcnul, ale za pomoci moji maminky se i tento nedostatek dal spravit. Pokud tyto košíčky chutnají stejně dobře jako vypadají, pak se musím egoisticky pochválit.
4. září 2010 v 8:01 | Lucy Apollyon

привет! Oh, všimli jste si, že má Google nový design překládače? Myslím, že docela pěkný no. Mám absolutní trauma, nevím, co si vezmu k snídani. Zvažuji mezi chlebem a cornflakeys. Taková těžká volba, což mi připomíná, že díky organizaci školního roku, kterou nám dopodrobna vylíčila zástupkyně naší třídní profesorky v pátek, už teď vím, že v březnu budu mít další trauma, jelikož nevím, jaké semináře bych ráda navštěvovala. Dále jsem hledala odpolední aktivity a je toho dost bídně, tak jsme se rozhodla, že budu chodit plavat a v zimě na bruslák apod. Prostě nic pravidelného, stejně bych určitě nebyla vítaná. Taky jsme se s mojí spolužačkou byly zeptat naší profesorky na angličtinu, jak je to s ruštinou, a když nám odpověděla, že opravdu bude, tak jsem měla radost, i když nastala otázka: "k čemu mi bude?". Mým (naším) dalším cílem je chodit do konverzace z ajiny k našemu angličanovi do klubu, protože právě dříve zmiňovaná paní profesorka anglicky naučí pouze v rámci jejich možností, které nejsou příliš rozvinuté. Co se rozvrhu ve škole týče, tak nic extra hrozného, ale nic ultra mega super to taky není. Máme jenom jednou týdně na sed, což je báječné a pouze jednou do 4, jinak do půl druhé, ale bojím se, že to ještě není 100%. V pondělí máme hned supl na matiku, takže nám to dobře začíná, ale od školy teď už zase pryč.
31. srpna 2010 v 12:54 | Lucy Apollyon
Tak jsem se konečně odhodla do psání o prázdninách, které i přes svou délku nestačily, abych byla spokojená s tím, co jsme udělala. Měla jsme naplánovaných tolik věcí, co chci stihnout, ale nějak jsem se na všechno vykašlala a jednala spontánně, což bylo asi jediné východisko.
Jako první věc se chci ještě vrátit k sobotě, kdy jsme navšítivili pivovar, kde probíhaly slavnosti právě onoho pivovaru. Hudba byla skvělá, hlavně Horkýže slíže si mě zcela získali, má společnost byla taky fajn, snad jen na jednu černou ovci, ale tohle vynechám. Co se piva týče, tak to jest pro mě tabu, tudíž jsem byla zase největší trapka, ale prostě nemůžu, což už. Sobota by se tedy dala zhodnotit jako povedená. Nyní ovšem zpět k tomu vyhodnocení prázdnin. Tak asi v bodech, neboť se v tom nejlépe orientuje.
21. srpna 2010 v 9:40 | Lucy Apollyon
Ahojky, uznávám, že je asi za vhodno se zase ozvat. Co se týče předchozích dnů, tak jsem končila úterým a od té doby se už něco událo no. Vezmu to popořadě, tudíž začnu středou.
Ve středu jsem se setkala s mojí spolužačkou Markét (viz.
Zde) a stavily jsme se v Minikavárně nebo jak to nazývat, kde jsem si dala zase další příchuť horkého džusu. Taky jsme se prošly a stavily se na večeři a do RockShopu, kde jsme za prázdniny byla podruhé, takže mi to udělalo radost. Snad jen pohled na šaty do kterých se nevlezu mě trochu zhoršil náladu, ale přece jen v atmosféře jakou rock shop má, snad ani nejde mít špatnou náladu. Středu bych tedy vyhodnotila jako velice pohodový den.
Co se týče čtvrtku, tak to jsme s rodiči vyrazily opět do lesů, tentokrát však dříve. Vstávání v 7 mě dočista zabilo (fakt mě zajímá, co budu dělat o škole). Ani počet hub, které můj otec našel nebyl tak úžasný jako před týdnem. Dokonce ani rozmanitost nesahala uplynulému týdnu ani po kotníky. Když už jsme se vydávali domů, tak jsme se stavili do obchodu a já jsem si samozřejmě nemohla odpustit ihned utratit peníze od babičky, kterou jsme navštívili po cestě zpátky a koupila jsem si rifle. No mamka nebyla nadšená, ale tak přece jen to byly moje peníze.
18. srpna 2010 v 9:55 | Lucy Apollyon
Začnu asi tím, čím jsem skončila, takže jako první téma zvolím Saló aneb 120 dnů sodomy. Nevím, co byl podtext k napsaní knihy Markýze de Sade, ale pokud je film jen trochu podobný knize, tak byl tento podtext dost perverzní. Na jednu stranu bych řekla, že byl film nechutný a šokující, ale na druhou stranu je v tomto filmu skrytý určitý význam a varování. Právě pro tu druhou stranu jsem film zbylou hodinu jeho trvání pouze poslouchala, neboť sledováním bych jistojistě zešílela. Bylo to moc i na mě.
Trochu příjemněji jsem se rozhodla strávit odpoledne, jelikož moje mamka dostala konečně dovolenou, po které tak toužila. Můj plán byl zajet do Ikei pro rám na obraz a stavit se pro míč na sezení u PC, na kterém mimochodem už sedím, ale ještě není moc dobře nafouklý, takže to není nic moc závidění hodné. Jak už to tak bývá, tak u plánu se většinou nezůstane a tak jsme vyrazily ještě do dalších obchodů a já jsem konečně sehnala něco do tanečních.
15. srpna 2010 v 21:12 | Lucy Apollyon

Včera pozdě večer, kolem 10 hodiny, jsem se konečně rozhodla, že se podívám na film Sweeney Todd, jelikož jsem konečně sehnala titulky, které byly tolik potřebné hlavně u písniček. Jak popsat tento film? Monstrózní, okouzlující, zajímavý, poutavý, herecky skvěle obsazený, .... No nestačí ani 1000slov. Benjamin Barker nebo-li vlastně Sweeney Todd si mě získal tím jeho pohledem. Prostě Johnny Depp. Filmy Tima Burtona jsou všechny úplně strhující a to jsem zatím neviděla The Nightmare Before Christmas, o kterém všichni říkají jak je skvělý a patří mezi jeho vrcholná díla. Nicméně i tento film mám na svém seznamu a dokonce je nyní úplně nahoře. Ale zpět k ďábelskému holiči z Fleet Street. Skvělé písničky a herecké obsazení jsem už pochválila, ale i děj je velice tajemný. Film je natočen velice pěkně a tmavé prostředí mu dodává ten správný "šmrnc". Citlivá duše žíznící po pomstě a naivní láskyplná poblázněná osoba tvořící hlavní postavy, dokonalé. Myslím, že tento film se nedá dostatečně popsat, musí se vidět. Přinejmenším vidět.
Zde moje nejoblíbenější písnička.