Wow, jedno "skvělé" sobotní odpoledne! Celý den koukání na Family Guy, The Big Bang Theory a zakončeno Stmíváním!? Cože!? Ok, no znám lepší trávené dnů, ale dejme tomu, že mi to bylo k něčemu dobré.
Za prvé jsme se dozvěděla, díky Sheldona Lee Coopera, že prezident Lincoln zrušil v Americe v roce 1863 nevolnictví, ale hlavně jsme se znovu a opět utvrdila v názoru, že dabing je něco příšerného. Absolutně nechápu, podle čeho se vybírají dabéři, ale dejme tomu, že to není moc úspěšné. Tudíž v rámci výuky celosvětově rozšířeného anglického jazyka dávám stále přednost titulkům.
No, vím, že tento článek nemá žádný smysl, ale musela jsem se podělit s tímto "problémem", protože je to v poslední době ten největší problém, kterým se trápím. Good Night, guys!!
Nikdy by mě nenapadlo, že se budu těšit do školy, ale už je to tak. Je to divné psát to v pátek v podveče. Člověk by nevěřil kolik filmů stihnout vidět lidé, kterých se chytla virózka. Možná už mě to začalo nudit, že toužit vidět naše profesory, možná chci vidět naše profesory, abych mohla odpoledne na Zumbu nebo na bazén. Nevydržím celý den sedět. Mamka sice není nadšená, což se divím a nejspíš to vyvrací všechny normy, z toho, že uklízím, ale já nebudu ležet. Nuda! A že bych se zase učila!? No to se mi nechce. Třeba taková chemie bude snad na programu zítra, protože jestli ne, tak to nikdy nemám šanci napsat na nějakou dobrou známku. BTW.: Původně jsem šla napsat recenzi na pár filmíků, tak se do toho pouštím.
Tak co nového!? Jsem zjistila, že jsem absolutně závislá na The Sims 2. Týdenní dávka je alespoň 3hodiny. :D Jinak co se týče tohoto víkendu, tak jsem kromě hraní The Sims 2 ještě stihla protřídit časopisy Bravo Girl!, kterých jsem za svůj život nastřádala přes 50, a když jsem si je pročítala, tak jsem se smála, ale někdy jsem skoro brečela při té krásné vzpomínce na onu 14ti lettou slečnu, která se válí na posteli a se zaujetím pročítá dívčí časopis plný šílených rad a praštěných nápadů vymývajících mozek. V jednom čísle bylo IN nosit ponožky se zvířátky, přesně takové jaké jsem dostala na Vánoce a v kterých spinkám, pletené a teplé. Prostě super dáreček :) Teď právě sleduju Klik - život na dálkové ovládání a vypadá to celkem dobře. To mi připomíná, že jsem se konečně odhodlala podívat na první z hroudy filmů, Třináctka. Celkem drsné draa, které stojí za to. Ps.: Dnešní hodinová procházka s mojím pejskem mě přesvědčila, že tohle "jarní" počasí je přímo dělané pro procházky.
Ha, jak jste si užili Silvestra? A Nový rok? U mě je to dost komplikované, neboť Silvestr, který jsme trávili v čajovně byl úžasný, páč jsem byla dost odpočinutá a fakt jsem se bavila, ale když jsme potom vyrazili v pozdějších hodinách na Stodolní, tak jsem zcela promrzla a moje nálada šla taky k ledu. Nicméně přesně o půlnoci jsme zrovna s mojí kamarádkou cestovaly MHD, takže jako minulý rok, jsme si nepřipíjely. Pokud platí jak na Nový rok, tak po celý rok, tak je nejvyšší čas, abych začala přemýšlet nad způsobem, jakým předčasně odejít z tohoto světa. Když jsme těsně po půlnoci dokulhala domů (necítila jsem absolutně nohy), tak jsem hned usla, jelikož nejsem zvyklá chodit tak pozdě spát. Ráno jsem se probudila brzo a nedospaná, ale usnout mi nešlo. Oba mí rodiče byli v práci a vrátili se až v 22:15, přičemž odjížděli v 5:30. O takovýto rok teda nestojím. Nicméně, budu věřit, že tento bude lepší než ten minulý a rozhodla jsem se pro tři zásadní předsevzetí. 1. Mít podobný prospěch jako mám nyní 2. Udržet si svoji váhu, na kterou jsem se pracně dostala (hlavně pohybem) 3. Více si užívat života a být nápomocná doma Tak uvidím, jestli to dodržím a jsem zvědavá, co tady budu psát za rok. (V případě, že budu na blogu aktivní)
Dneska ráno se mi vstávalo krásně a dokonce jsem vstávala velice brzo a to sama od sebe, holt síla zvyku. Navíc mě potešila zpráva, že notebook, kterému měnili DVD mechaniku budu mít dneska doma. Konečně. Za dobu než najela jedna stránka na našem rodinném notebooku jsem se naučila jednu sloku básničky Lorelei, takže jí umím celou tam i zpátky. (Nepovinné, jestli na to zapomene... :D)
Ráno jsem se vydala na začátek Ostravy, což je vlastně městský obvod nedaleko naší obce, pěšky, neboť se mi nechtělo čekat na autobus, na který jsem šla. Nakonec jsem to stihla rychleji než on a tak jsem už v 8:15 strkala do nákupního košíku chleba. Původně jsem šla jen pro rostlinku do akvária, ale nakonec jsem usoudila, že přeci jen nebudu doma umírat hlady, a rozhodla se stavit i pro pečivo.
To už jsou ty svátky za náma!? Né!! Ani koledy jsem pořádně neužila, ale tak do Silvestra času dost. Jinak dneska mám velice divné chutě, asi jsem těhotná. Hih, blbost, s kým že!? :D Nicméně ráno jsem si dala vánočku a u babičky cukroví, takže jsem byla dokonale přeslazená a připravená dopřát si tučného smaženého kapříka s bramborovým salátem a jako třešničku na dortu jsem po večeři zládovala sklenku kyselých okurek. Co na to jen říct, mmm.
Po téhle náloži kalorií jsem zavítala na Zumbu, kde jsem se v rytmu španělské (<3) hudby pořádně protáhla. Dnes mě ovšem překvapilo, že tam byla procvičit své tělo i naše profesorka, do které bych to nikdy neřekla. Šlo jí to skvěle, ale její rockový styl mi nějak nesedí k těm španělským rytmům, ale budiž.
Konečně jsem se dostala na lyže, ale bohužel sama. Poslední dobou celkově hodně preferuji být sama a ačkoliv tomu není tak dávno, kdy jsem ještě ani ve škole nedošla sama na záchod, tak dnes citím, že mnohem raději se uzavírám do sebe. Doma jsem ráda v pokoji sama, rada cestuji sama autobusem s knihou v ruce, snad jediná společnost, která mi dělá radost. Uvažuji, čím to je. Ale k dnešnímu lyžování. Bylo to super, protože jsem nezapomněla všechno, pořád mi to nejde stejně. Ale snad budu mít ještě hodně příležistostí a naučím se to pořádně. Ještě jsem se zamýšlela nad svými plány a cíly a asi je moc řeším. Neustále se dívám dopředu, místo abych žila přítomností, čímž si zatěžuji hlavu a jsem vůči ostatním arogantní a vyjadřuji se ironicky. Když jsem kdysi četla na internetu: Rozvrhněte si svůj život, budete spokojeni, tak jsem měla počítat s tím, že zase kecají. D'oh!
Přichází opět to období, které tak ze srdce nenávidím. Období Vánoc. Když jsem včera cestovala z divadla, tak mě zima, která byla v tu hodinu opravdu veliká, děsila, neboť opravdu nevím, co si budu v té pravé zimě oblékat. Včera jsem měla kožené rukavice, venku nesněžilo a já jsem si byla jistá, že mé ruce jsou pouze v mé mysli. Necítila jsem nic, jakoby se mi zastavila krev. Šílené. Také bych ráda napsala pář řádků o včerejším divadelním představení. Rozhodla jsem se, že vytáhnu babičku, ať nesedí pořád doma, a půjdeme do divadla. Vybrala jsem muzikál, který mě celkem zajímal, Zvoník u Matky Boží. Když jsem se konečně přes tu hroznou zimu ve svých krátkých šatech dostala do divadla, kde už mě čekala babička, hned mi bylo jasné, že není příliš nadšená. Při představení, které se mi osobně moc líbilo, hlavně díky hercům, neboť byli výborně zvoleni a uměli krásně zpívat, a i celkově kvůli ději, který byl velice stručný a zároveň výstižný a detailní, babička neustále kontrolovala hodinky a mobil, páč měla strach, jestli se dědovi neudělá špatně nebo nebude mít hlad. Diabetes je holt mrcha. Z tohoto důvodu jsme celkem spěchali a já se tedy dostala domů promrzlá ještě přes desátou večerní.
už dlouhou dobu uvažuji, že napíšu článek s tématem zdravý životní styl. Ještě před rokem jsem ani nevěděla, co tyto dvě slova znamenají, ale přišel zvrat a nyní teprve chápu, co vše se změnilo a jak je člověk zhýčkaný. Zdravý životní styl je poslední dobou na jednu stranu stašně IN, ale na druhou stranu na to lidé reagují jako na sprosté slovo. Sama jsem nikdy nebyla příznivcem tohoto stylu, ale vše je o rodině. Potom ale přišlo něco, co to změnilo. Mám problém, jako většina naší rodiny, se žlučníkem a taky jako většina mých příbuzných i já se řadím do kategorie BMI 25+. Jediným řešením, jak se vyhnout operaci bylo změnit životní styl. Omezit sladkosti a zcela se vyhýbat smažení.
S tak odpornou náladou jako dnes jsem již dlouho nevstávala. Konečně jsem se mohla naspat o hodinu déle a já si stejně vstanu jako obvykle v sedm ráno. Holt síla zvyku. Moje "skvělá" nálada se mě krásně držela celé dopoledne a nějak neměla tendenci se mě pustit. Při obědě, když mi paprsky podzimního slunce prosvítaly skrze okno, jsem zničehonic ožila a byla jako vyměněná. Rozhodla jsem se ještě podívat na španělštinu a angličtinu, což byl taky jediný předmět na který jsem o prázdninách nezapomněla a poprvé v životě si přeložila celý Bridge (celý!!), a nechala se vyzkoušet maminkou jako na základní škole, idylka. Sluníčko svítilo, poslední teplý říjnový víkend, nebudu přece sedět doma. Tak jsem vzala vodítko, ostatně jako každý den, a spolu s mým milovaným čtyřnohým přítelem se vydala vzhůru do lesů. Nejdříve jsem se proběhla po poli, ale o kousíček dál už se lemovala pěšinka vedoucí do barevného přímo pohádkového lesíka. Ihned jsem na ní zabočila a vychutnávala si ticho doprovázené šustěním listů pod mýma nohama. Není nic lepšího než toto babí léto. Miluju podzim.