Únor 2011

Jdeme na věc, Baby

26. února 2011 v 13:58 | Lucy Apollyon |  Téma týdne
Photo by: andrez
Když jsem minulý týden hlasovala o tématu týdne, hned mi bylo jasné, že cestování nevyhraje. Bohužel. Opět zvítězilo téma, které vítězí i všude jinde, hlavně tedy v životě. Sex je součástí života každého z nás, ať jiš pasivně či aktivně. Já osobně ho neberu jako nic špatného, ale jako "cool" záležitost mě to neláká.
Sex na jednu noc!? Proč ne!? Líbí se Vám ten týpek u baru, ale žít s ním by bylo asi těžké. Ovšem jeho svaly, krásný zadek a milý úsměv by jste si užít chtěli. Proč hned pomýšlet na sex bez lásky? Byl by to sex pro radost. Takže tohle rozhodně neodsuzuji.
Nicméně, na tohle téma fakt nemám, co bych napsala. Dlouho jsem nad tím uvažovala, ale nic mě nenapadá. Sex prostě je, byl a bude součástí života, kterou já osobně zatím nijak hojně nevyužívám a ani nechci.

Každá akce vyvolá reakci

20. února 2011 v 10:50 | Lucy Apollyon |  Téma týdne
Racism
  Racismus je dneska velice řešený problém, ale doopravdy se mu nikdo nepostaví. Každý se bojí a kdo se odváží, ten na to doplatí. Proč ovšem člověk má vůbec "rasistické narážky"?
  Jelikož jsem z Ostravy, kde je jak známo celkem hodně zastoupena naše problematičtější menšina, tak jsem tak trochu rasista. Nemám vůbec nic proti vietnamským prodejcům, díky nimž se spousta chudších sociálních skupin může velice pěkně obléknout a dokonce nemám nic ani proti asiatům, u kterých se občas ráda naobědvám. Ale ještě tu je skupinka obyvatel, kteří i když jsou jako všichni ostatní taky obyčejní lidé, tak jsou něčím jiní.
  Každé ráno cestuju do školy spolu s několika žáky speciální školy, ale i s žáky standartní základní školy jiné pleti a právě oni mě dokážou zcela vytočit. Samozřejmě si sednou vždy na volná místa a pustí si nahlas písničky a začnou se překřikovat. Prostě ranní idylka. Ráno jsem překonala, dopoledne ve škole se s menšinou nesetkávám, ale když odpoledne jdu na nákup, tak opět potkávám naše spoluobčany, kteří se cpou v řadě, řvou po sobě a hromadně nakupuji slevněné výrobky, takže nemám skoro žádnou šanci ušetřit pár peněz. Navíc se celý den bojím, že ona sociální většinou nepracující skupina mě obere o těch málo peněz, co u sebe nosím.
  Znám ovšem i pár romů či asiatů, s kterými se bavím a jsou v pohodě. Jejich rodiče pracují sice jako uklizečky či dělníci, ale alespoň pracují a člověk ví, že si zaslouží úctu. Takže jednoznačně lze říci, že nejde o barvu pleti, ale o člověka. Bohužel, v Česku už je prostě on rasismus skoro vrozený a někdy se ani nedivím. Závěrem snad jen podotknout: Vyjímky přece existují.

Přestaň myslet!!

13. února 2011 v 15:39 | Lucy Apollyon |  Téma týdne
disambiguation
Photo by: Isselinai
  Uvažovat nad smyslem života může být dokonce životu nebezpečné. Mělo by se to dávat jako varování na některé druhy knih či filmů, které nutí člověka příliš přemýšlet. Vemte si mírně labilnějšího jedince, který právě shlédl snímek pojednávající o tom, že jediný smysl života je láska. Samozřejmě ve filmu to skončilo dobře, ale onomu člověku se v lásce nedaří už nějaký ten pátek. Je už jen krůček od toho, aby vzal ten provaz, co má pod postelí a zavěsil do něj celou tíhu tohoto světa.
   I přes tyto kruté pravdy píšu dál. Jaký má asi smysl můj život!? Někdy si říkám, že žádný, ale pořád jsem příliš mladá na to, abych posoudila, čí život je zbytečný. Navíc druhá příležitost není. Obdivuju lidi, kteří si uměli najít smysl jejich života v tak útlém věku. Například moje sportovně nadaná kamarádka, lyžařka, žije hlavně pro lyžování nebo má druhá přítelkyně, milovnice anime a Japonska, si zvolila cestu po stopách Naruta. Ale co hledám já!? Měla bych se taky v něčem pořádně najít a snažit se v tom zlepšovat, protože tohle je pro mě ten pravy význam smyslu života, nikoliv úloha která nám byla dána, množit se.

A ta je jako kde!?

3. února 2011 v 15:22 | Lucy Apollyon |  Téma týdne
Night Sky
Photo by: Alptraum125
Vzpomínám, že byly doby, kdy jsem si sedla k oknu a po večerech pozorovala noční oblohu. Nádhera. Zvláště v létě, když se měsíc ve tvaru ostrého srpu vyjímá mezi malými hvězdičkami, jimiž je obloha zcela poseta. V zimě je tento jev dost těžko pozorovatelný, nejen kvůli oblačné obloze, ale i na úkor smogu, který trápí Ostravské obyvatele již nějaký ten pátek. Jenže i ve dnech, kdy není vyhlášen smogový stav, nám není dopřáno klidné podívané. Směrem na město je totiž obloha zcela zahlcena v oparu pouličních světel a tak možnost spatřit Velký či Malý vůz je značně mizivá.
Jedním z důvodů, proč tolik miluju letní stanování, je, že neexistuje lepší chvíle na pozorování oblohy. Představte si sluníčkem vyhřátou zem, na které poleháváte s přátelí, a možná ještě nějakou tou pochoutkou z večerního grilování či nějakým vínečkem, a sledujete hvězdy za upřímného smíchu či vypravování horrorového příběhu. No není to romantika!? To je ta krása noční oblohy, kterou nám berou města a my musíme podnikat dlouhé výlety na chaty, kde se konečně můžeme poddat tak úžasnému prožitku. Po těchto slovech se mi zachtělo léta a prázdnin ještě kvůli další maličkosti než je jenom fakt, že se nebudeme trápit v lavicích s myšlenkami nad aminokyselinami nebo logaritmickými funkcemi.