
Hlavní hrdinka Edita chce shodit alespoň pár kil, aby se líbila klukům, vyhrála školní Miss a zapůsobila na Tomáše. Začne tedy cvičit a držet přísnou dietu. Nejprve má pocit, že umře hlady, ale brzy překoná sama sebe a kila ubývají jedno po druhém. Najednou se před ní otevírají nové možnosti: nosí upnuté džíny, elastické šaty, zaskakuje v modelingové agentuře, otáčejí se po ní kluci, prožije románek s idolem gymnázia, horkou letní lásku u moře a především na horách potká vysokoškoláka Adama. Edita však také mnohé ztrácí. Nejprve kamarádky, pak smysl pro realitu, vlastní já. Hubnutí se stane závislostí, pohybuje se v začarovaném kruhu a málem zaplatí tím nejcennějším. Musí se rozhodnout, čemu dá přednost - kultu štíhlosti, anebo si udrží Adamovu lásku?
ZAJÍMAVOST: průběh mentální anorexie v této knize je pravdivý, jedná se o příběh jedné čtenářky.
Zdroj ZDE
V celém článku můj názor!
ZAJÍMAVOST: průběh mentální anorexie v této knize je pravdivý, jedná se o příběh jedné čtenářky.
Zdroj ZDE
V celém článku můj názor!
Už jsem vyrostla od doby, kdy jsem dívčí romány hltala, ale po dlouhé době jsem si řekla: Proč ne!? Lenka Lanczová je velice známá spisovatelka a já od ní nikdy nic nečetla, pouze román od její dcery Sandry, Mezi námi děvčaty, který se mi velice líbil. S knihou v ruce jsem si vykračovala z knihovny napůl hrdě a napůl jsem dělala, že ta kniha není moje. Ale teď zpět k obsahu knihy. Je to sice citlivý a vážný příběh, ale pár věcí mi nesedí. Začněme třeba tím, že rodiče hlavní hrdinky jí říkají, že je tlustá, když má 72 kilo a 180cm. Podle mě jsou padlí na hlavu oni. Je to holka krev a mlíko, no a co? Další věcí je, že veškeré vztahy, které jsou v knize popsány, prožívají pouze dívky, které mají postavu modelky. Ať už to bylo záměrem či ne, rozhodně to podle mě čtenářce nepřidá na sebevědomí. Chvílemi jsem se do hlavní hrdinky vcítila, neboť pocity zimy nebo padání vlasů mě poslední dobou také dost trápí, ale bude to nedostatek toho správného jídlo než že bych nejedla. Hlavní postava totiž obědvá pouze kedluben, zatímco já dnešní omeletu s tvarůžky a rajčátkem rozhodně neberu jako hřích. Nebudu si přece odpírat jídlo úplně, stačí jíst střídmě a vyváženě. Při představě, že bych jako ona slečna na Štědrý večer nevečeřela rybu s bramborovým salátem a hrachovkou mě děsí. Kdybych měla knihu hodnotit, stejně bych dala pouze 60%, protože mi příjde, že je to hodně zaběhlé a ohrané. Nicméně oceňuji tento příběh a jsem ráda, že jsem si to přečetla.


No z knížky mám taky pocit, že je to ohrané,ale docela to ušlo.Já jsem,ale na jiný tip knih prostě, tohle není nic pro mě.72kilo na 180cm není zas až taková hrůza podle mě.No nevím..a každá holka nemá štěstí aby mohla být modelka.. =/