
Hodně blogerů taky píše, že chtějí být jako jejich rodiče a určitým způsobem je to vlastně biologicky dané. Už malé dítě si za vzor bere ty nejbližší. A můj vzor!? Je to vlastně, teda už není, moje učitelka ze školy. Měla přesně to, co jsem vždycky chtěla. Uměla skvěle anglicky, taky proto jí učila, španělsky a hodně cestovala. Vypadala vždycky báječně a vyrovnaně, nikdy nebyla neobjektivní, vždy se chovala ke každému, jak zasloužil. Dokonce byla metodikem prevence a psychologem na škole a tím, že učila výtvarku si mě získala úplně. Skvěle znala Freudovy výklady o snech, které jsou podle mě hodně zajímavé a celkově se zajímala o hloubku světa. Její idylický vztah s jejím přítelem by jí asi taky mohl kde kdo závidět. Jako třešničkou na dortu byl její přístup k hudbě. Ačkoli byla duší spíše rockerka, tak dokázala ocenit i popové a hip hopové hvězdy a znala základní údaje ze života celebrit, pohybovala se prostě bez problémů i v tomto společenském odvětví. A i kdyby tato osoba nebyla mým vzorem v pravem slova smyslu, inspirací pro mě zůstane nejspíš navždy.


Pěkně napsané.. :)