close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dospělost!? Děkuji, nechci!

4. listopadu 2010 v 18:10 | Lucy Apollyon |  Téma týdne
Adult
Photo by: millifrosch
   Asi jako každé malé dítě, jsem i já snila o tom, jak budu dospělá a všechno bude po mém. Vadilo mi, že moji rodiče mají v domě slovo a já jsem jen ten malý chudáček, kterého neustále vodí za ručičku. Nechápala jsem své prarodiče a dokonce ani své rodiče, když mi říkali: "Buď ráda, že jsi ještě tak mladá." a vždy jsem je za tuto větu kárala. Dnes už vím, jaká jsem byla, ale asi každý na to musí přijít sám.
   Když jsem slavila své patnácté narozeniny, tak mi poprvé v životě došlo, že chci zastavit čas. Nechtěla jsem za žádnou cenu, aby mi život proplouval nadále pod rukama. Dnes jsem zase o rok starší a závidím každému malému dítěti jeho věk. Doba, kdy je nespoutané, bez starostí a hlavně se nebojí mluvit. Nebojí se vyvstanout z davu a promluvit. A proč!? Nebude za to káráno. Je to přece ještě dítě.
   S rostoucím počtem svíček na dortu si člověk brzy uvědomí, jak ten čas letí a jak je vzácný. Doby, kdy jsem mohla celé odpoledne pobíhat venku, večer koukat na filmy a pojídat popcorn jsou pryč. Občas mám sice tolik volného času, abych si dopřála siestu, ale je to čím dál tím horší.

   Od dospělého člověka se očekává, že bude schopen obhospodařit sám sebe a nejlépe ještě někoho dalšího. Pravidelné nákupy, práce na zahradě, úklid a v první řade samozřejmě plnohodnotný život. Ale jak mít takový plnohodnotný život s tolika povinnostmi!? Jako děti jsme si hráli, jak budeme vozit kočárky, nakupovat, zařizovat, pracovat a podobné každodenní strasti. A dospělí se zase chtějí stát dětmi, které mají tolik času a radosti ze života, jakoby snad neexistoval svět okolo.
   Je mi šestnáct let a někdy se cítím stará. Nemůžu vyslovit pořádně svůj názor bez toho, aniž bych za to byla po zásluze "odměněna". Dospělí nevyčnívají z davu, pouze si vybírají, ke kterému davu se přidají. Dospělost poutá svobodu člověka silnými provazy a jejich poškození se trestá. Užívejme si, dokud můžeme. Dokud vůbec chceme!
 


Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 4. listopadu 2010 v 18:23 | Reagovat

Mě je 18 a něco ,ne že bych si přišla stará ,ale uvědomuju si ,že to jde jen dál a bude to horší a horší ohledně zodpovědnosti...

2 Bela Bela | Web | 4. listopadu 2010 v 18:31 | Reagovat

Přesně tak, uplně s tebou souhlasím. Na co se štvát s nějakou trapnou dospělostí? :)) Chci bejt mladá a užívat si do konce života. Ale bohužel to asi nepujde :(. Budem to muset nějak zmáknout i s kapkou tý zodpovědnosti :)).

3 Niley Niley | Web | 4. listopadu 2010 v 21:08 | Reagovat

Úžasně napsané :)

4 Giornale Giornale | Web | 5. listopadu 2010 v 18:37 | Reagovat

Je mi dvacet a můžu ti říct, že mi připadá, že ten čas strašně běží. Škoda, že nejde zastavit čas tak na šest, sedm let a pak by se teprve šlo dál... Jaksi už se po mně chce, abych převzala za sebe zodpovědnost, ale to se mi nechce. Jako děti jsme se měly krásně, nic skutečně důležitého jsme neřešily, protože všechno důležité za nás řešili rodiče.

5 tall-and-thin-kate tall-and-thin-kate | Web | 6. listopadu 2010 v 15:04 | Reagovat

Hmm... Máš pravdu. Ale já se stejně těším. zařídím si život (podle možností) podle svého a budu si žít jak chci.

6 Sandra Sandra | Web | 7. listopadu 2010 v 11:53 | Reagovat

super clanek! Souhlasim s tebou!

7 Blažky - SB- Blažky - SB- | Web | 12. listopadu 2010 v 21:48 | Reagovat

Skvěle napsaný článek! :) A navíc máš úplnou pravdu. V období puberty si člověk začíná všechny věci kolem sebe uvědomovat a v duchu se pomalu loučí z bezstarostným dětstvím..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.