
Photo by: Hiilda
Jak už vypovídá název, tak mám velkou nouzi o čas. Vůbec nic nestíhám. Kdysi bylo mým snem být zaneprázdněná 24hodin denně a obdivovala jsem lidi, kteří nemají sklon k sezení u PC a pojídání hordy sladkého jídla zapíjeného CocaColou, ale dnes, když jsem se mírně přiblížila k tomuto životu ve shonu, jsem trochu změnila názor. Spokojená se svým životem jsem rohodně více, ale na druhou stranu, někdy uvažuji nad dobou, kdy jsem si mohla dovolit 2hodiny hrát Sims, nepředstavitelné. Už několik dní uvažuji s čím se vám pochlubit, ale stále jsem neměla čas své plány zrealizovat, až mě včera při hrabání listí napadlo, že klidně můžu napsat, právě o tom, jak nestíhám napsat. Je to blbost tahle úvaha, takže ještě zpětně, co se dělo uplynulý týden. Kromě plavání jsem měla možnost navštívit Zumbu. Myslím, že kdybych to uměla, tak se u toho pořádně zapotím a že by to mělo smysl, ale já jakožto totální dřevo z toho mám akurát bolest nohou. Mimochodem, včera jsem byla u Kiri (její blog mám v affs, stojí za to =P ) a měly jsme možnost navštívit dětské hřiště. Konečně jsem se po několika letech vrátila myšlenkami do doby, kdy jsem na dětském hřišti zapadla mezi ostatní a kde jsem myslela jen na to, jak vyklopit bábovičku z písku, aby se mi nerozsypala. Po setmění jsme se rozhodly sledovat film s názvem Chlapec v pruhovaném pyžamu. Byla jsem ráda, protože na film jsem se nedívala skoro měsíc a děvčata říkaly, jak je to zajímavé a podobné vychvalovačné řeči. Očekávala jsem od toho filmu asi o hodně víc no, ale myslím, že je to celkem zajímavé a dobře nahrané. Rozhodně jsem včera u Kiri nemarnila čas. Nyní ovšem jdem slavit narozky a potom do tanečních. S pozdravem Lucy!

