
Photo by: Smallion123
Wow, vždycky si toho tolik naplánuju a nestihnu ani polovinu, ale konečně jsem si udělala čas i na blog. Takže co nového? Mám toho vždycky tolik na srdci a potom všechno zapomenu nebo raději vynechám. Dneska odpoledne jsem trávila svůj volný čas stříháním jabloně a neuvěřitelně moc se mi zamlouvalo, jak všichni pracovali na svých zahradách při posledním podzimním sluníčku. Udělala jsem si výborný ovocný salát, takže se mi pracovalo velice dobře a po práci jsem si vzala tuňáčka s chlebem, jak zasloužené. Jinak uplynulý týden jsem celkem přežila, škola mi nevadí, i když mi příjde, že to trochu flákám. Tento víkend jsem si naplánovala fyziku, angličtinu, ZSV, biologii a výtvarku a udělala jsem si jen angličtinu, jak obvyklé. Zítra ovšem už nestihnu nic, teda čas by byl, ale já to zase nějak nezahrnu do časového plánu, máme totiž půlkolonu, kde se mi mimochodem vůbec nechce a těším se pouze na maminku, kterou jsem týden neviděla, jelikož si užívala zasloužený týden volna v lázních. Tak a teď ještě k jednomu zásadnímu problémy, který na sobě pozoruju.
Jsem jiná. Mnohem více ráda jsem sama a celkově se méně usmívám, bavím a nejsem k ostatním ohleduplná. Ovšem nedobrovolně, jakoby mě ovládala vyšší sílá, která mi říká, ať jsem nepříjemná. Veškerou svou zlost si vybíjím na ostatních, přitom jsem naštvaná jen na sebe, neboť mi příjde, že nedosahuji žádných mimořádných výsledků, ba naopak, neumím nic. Minulý rok jsem v sobě poznávala flegmatickou a mnohdy zábavnou osobu, tento rok se sama v sobě nevyznám. Připadám si jako proměněná upírem, podobně jako Caroline v Upířích denících, ale budu věřit, že to bude zase v pořádku. No, dost stěžování, to nepomůže. Mějte se, jdu si číst. :P

