
Photo by: mjagiellicz
S tak odpornou náladou jako dnes jsem již dlouho nevstávala. Konečně jsem se mohla naspat o hodinu déle a já si stejně vstanu jako obvykle v sedm ráno. Holt síla zvyku. Moje "skvělá" nálada se mě krásně držela celé dopoledne a nějak neměla tendenci se mě pustit. Při obědě, když mi paprsky podzimního slunce prosvítaly skrze okno, jsem zničehonic ožila a byla jako vyměněná. Rozhodla jsem se ještě podívat na španělštinu a angličtinu, což byl taky jediný předmět na který jsem o prázdninách nezapomněla a poprvé v životě si přeložila celý Bridge (celý!!), a nechala se vyzkoušet maminkou jako na základní škole, idylka. Sluníčko svítilo, poslední teplý říjnový víkend, nebudu přece sedět doma. Tak jsem vzala vodítko, ostatně jako každý den, a spolu s mým milovaným čtyřnohým přítelem se vydala vzhůru do lesů. Nejdříve jsem se proběhla po poli, ale o kousíček dál už se lemovala pěšinka vedoucí do barevného přímo pohádkového lesíka. Ihned jsem na ní zabočila a vychutnávala si ticho doprovázené šustěním listů pod mýma nohama. Není nic lepšího než toto babí léto. Miluju podzim.





