Září 2010

Indian summer

23. září 2010 v 21:50 | Lucy Apollyon |  From Lucy
Autumn
Photo by: chydu
Jak to tady tak sleduji, tak jsem tady opět dlouho nebyla. Skoro týden. Není vůbec čas, neboť babí léto je v plném proudu a nevěřím, že ještě dlouho se budeme moci nabažit do plna slunečných dnů. Je šílené, když ráno musím třít mé zmrzlé ruce a odpoledne se procházím v tričku. Mám absolutně nabité svoje odpoledne a ačkoliv ještě nevím, co budu dělat, tak mám plán už i na volné úterý. Jako milovnice čtení bych chtěla číst pořád dokola, ale tohle si spíše asi nechám na zimní chladné večery, kdy se v klidu usadím do křesla, zapálím vonnou tyčinku a ponořím se do děje. Kdybych už chtěla jít číst teď na podzim, tak jedině do parku. Zrovna včera jsem si šla zabruslit s Kirie (zde její blog) do parku a za neustálého dialogu mezi námi, v kterém jsem se dozvěděla pár zajímavostí, jsem obdivovala krásné barevné opadané lístí. Říkám to už přes 3roky, ale miluju parky. Parky plné aktivních i odpočívajících lidí, plné radosti a strastí, prostě ony městské parky, pro městského člověka něco jako chrám pro věřící. Stop, věty nedávají smysl. Končím, jdu spát. Ahojky!

Not I am enough crazy!?

17. září 2010 v 22:35 | Lucy Apollyon |  From Lucy
Neutral
Photo by: Soyismyhomeboy
Probouzejíc se s dobrou náladou jsem opět vstoupila do reality. Cítila jsem, že se to dneska povede. Uměla jsem češtinu a věděla jsem, že poprvé jsem překonala sama sebe a dobrovolně jsem se učila. Teda pardon, podruhé. Nakonec jsem dostala i známku po zásluze, i když jsem byla nervózní a můj výkon nebyl moc excelentní. Když jsem začala psát tento článek, tak jsem uvažovala, jestli vůbec napíšu o škole nebo tuto rutinu prostě vynechám, ale neodolala jsem, neboť přede mne byla položena krutá pravda na kterou neznám námitku a která mě dneska dost hodně trápí. Když byla asi 2přestávka, což dneska v našem případě bylo někdy před polednem, tak mi moje spolužačka a zároveň pro mě dost důvěrná osoba řekla, že už nejsem tak šílená jako minulý rok.

Pink - Don't Let Me Get Me

15. září 2010 v 6:01 | Lucy Apollyon |  mvideo
Trochu nostalgicky přidávám vpísničku od P!nk, která je fakt dobrá.
Strašně se mi líbí ten text a ačkoliv tento song znám už skoro 5let,
tak je úžasný ... snad jen kvůli vzpomínek.

Don't let me get me
I'm my own worst enemy
Its bad when you annoy yourself
So irritating
Don't wanna be my friend no more
I wanna be somebody else


Kusovka 1.0

14. září 2010 v 15:24 | Lucy Apollyon |  Kusovky
Hush

Na téma: Ovoce

13. září 2010 v 18:00 | Lucy Apollyon |  Na téma
Fruit

Poprvé .... co podruhé?

12. září 2010 v 7:44 | Lucy Apollyon |  Téma týdne
The first time
Photo by: werol
Tak toto téma týdne mě celou dobu nějak odpuzovalo, ale řekla jsem si, že zase přes týden nebudu mít čas sem zajít, tak aspoň něco napíšu. Poprvé? To je široký obsáhlý pojem, který mnoho lidí spojuje s pohlavním životem, ale ať už je to uvěřitelné nebo ne, tak mě to nenapadlo. Až po přečtení pár článků na téma týdne. Poprvé je totiž všechno. Poprvé se zamilujete (což většinou si nepamatujete, potom si vymyslíte že poprvé jste se zamilovali později a svému dalšímu partnerovi povíte stejnou větu, tudíž že jste poprvé doopravdy zamilovaní a pořád dokola), poprvé jdete na koncert, poprvé se proběhnete, poprvé se s někým líbáte etc. Je toho sice hodně, ale jeden můj názor se ještě liší od mnohých jiných. Říká se, že na poprvé nezapomenete, s čímž ještě souhlasím, ale když někdo řekne, že poprvé to je nejlepší, tak to si už nemyslím. Vzrušující to rozhodně být musí, ale možná napodruhé, když je člověk z předchozích sletu událostí poučen, tak je to lepší. Zdokonalujeme se každou zkušeností, takže ono poprvé je vlastně jen nostalgické jednou. No nic, jdu zase žít. (A poznávát nové poprvé, třeba taneční)

Cook, bake, fry!?

11. září 2010 v 18:45 | Lucy Apollyon |  From Lucy
Mmmm!?
Photo by: Lucishek (me)
Tak se zase musím ozvat, neboť jsem už dlouho nic nenapsala. Není divu, když se vlastně nic moc neděje. Teda něco velkého se děje. Škola! Neustále mě pronásleduje a už teď vím, že matiku, chemii, IVT a tělák nebudu zvládat, i když s TV a IVT to tak hrozné snad nebude. Co se našeho "prestižního" gymnázia týče, tak to si moc o víkendu připomínat nechci (přeskakuju).
Když jsem ve čtvrtek neměla, co dělat, tak jsem dobrovolně začala uklízet a když potom moje mamka přišla unavená z práce, tak jsem se rozhodla, že jí něco ukuchtím. Nakonec jsem nic nepřeháněla a udělala jsem jí jen omeletu, ale na druhý den, tudíž v pátek, jsem se víc připravila a krom dalšího podrobnějšího uklízení jsem se rozhodla pro přípravu palačinek s čokoládou. Jelikož mě přišla navštívit má dobrá kamarádka, tak jsem za její pomoci dosmažila zbytek palačinek a dala jsem ji ochutnat. Sama jsem je neměla, ale prý byly dobré. Dneska se mě ještě stále držela tvořivá nálada a kromě snídaně pro mou maminku, která obsahovala chleba s rajčaty, bebe, hroznové víno, džus, kávu, vajíčko na hniličku, jsem si ukuchtila oběd a odpoledne jsem se vrhla na linecké košíčky s krémem a ovocem. Onen krém byl kámen úrazu, neboť se mi zdrcnul, ale za pomoci moji maminky se i tento nedostatek dal spravit. Pokud tyto košíčky chutnají stejně dobře jako vypadají, pak se musím egoisticky pochválit.

Apocalyptica - End of me

8. září 2010 v 13:45 | Lucy Apollyon |  mvideo

Everything I gave is wasted
I'm the one whose suffocated
This Love
This Love
Is gonna to be the end of me

Nemám čas, náladu a ani
možnost se pořádně rozepsat,
tak snad příště.
Zatím si poslechněte,
co asi právě poslouchám
a kochejte se ujištěním, že žiju (HaHa ×D).

Nothing and other activities

4. září 2010 v 8:01 | Lucy Apollyon |  From Lucy
Ordinary life
Photo by: marinaretta
привет! Oh, všimli jste si, že má Google nový design překládače? Myslím, že docela pěkný no. Mám absolutní trauma, nevím, co si vezmu k snídani. Zvažuji mezi chlebem a cornflakeys. Taková těžká volba, což mi připomíná, že díky organizaci školního roku, kterou nám dopodrobna vylíčila zástupkyně naší třídní profesorky v pátek, už teď vím, že v březnu budu mít další trauma, jelikož nevím, jaké semináře bych ráda navštěvovala. Dále jsem hledala odpolední aktivity a je toho dost bídně, tak jsme se rozhodla, že budu chodit plavat a v zimě na bruslák apod. Prostě nic pravidelného, stejně bych určitě nebyla vítaná. Taky jsme se s mojí spolužačkou byly zeptat naší profesorky na angličtinu, jak je to s ruštinou, a když nám odpověděla, že opravdu bude, tak jsem měla radost, i když nastala otázka: "k čemu mi bude?". Mým (naším) dalším cílem je chodit do konverzace z ajiny k našemu angličanovi do klubu, protože právě dříve zmiňovaná paní profesorka anglicky naučí pouze v rámci jejich možností, které nejsou příliš rozvinuté. Co se rozvrhu ve škole týče, tak nic extra hrozného, ale nic ultra mega super to taky není. Máme jenom jednou týdně na sed, což je báječné a pouze jednou do 4, jinak do půl druhé, ale bojím se, že to ještě není 100%. V pondělí máme hned supl na matiku, takže nám to dobře začíná, ale od školy teď už zase pryč.