
Photo by: Lucishek (me)
Jelikož jsem včera musela dohnat dva dny, co jsem se s vámi nepodělila o mé zážitky, tak dneska musím dohnat ten včerejšek. Ten krásný a dlouhý včerejšek.
Bylo asi 9hodin ráno, kdy mé těžké tělo vstalo z postele a hned hodinu na to jsme už seděli já, můj pes a otec v autě. Jeli jsme za hory, za doly. Doslova. Nakonec jsme skončili 62km od domova a vydali se do kopců pro hřiby, které můj otec tak miluje. Kdybych tušila, že kopec bude tak nekonečně stoupat, tak se na to vykašlu, ale procházka to byla úžasná a na to, kolik dole stálo aut a houbařů byla celkem klidná. Roníka to dostatečně unavilo, takže jsem na vrcholku rezignovala a vyměnila sluchátka v uších za knihu a odpočívala ve stínu stromů spolu s mým milovaným pejskem. Po hodině čtení jsem si řekla, že už bych mohla zavolat svému "papá" a sdělit mu, že se chystám jít dolů a že se sejdem dole. Po cestě dolů jsem ještě objevila jednoho úžasného pavouka, takže jsem jej musela vyfotit (foto ZDE) a taky pár dalších exemplářů z biologie. Po dlouhém a nekonečném sestupování z kopce jsme konečně dorazili na parkoviště a mohli se rozjet domů. Přítež, která čítala 40praváků a nějaké alší hříbky, nebyla vůbec znatelná. Po cestě jsem četla a konečně dočetla Jámu a Kyvadlo, jak jsem se již dřívě zmiňovala. Doma netrvalo dlouho a usla jsem jako "miminko". Není nad zdravou únavu.


Pěkný obrázek přidaný k článku :)