Zdravím! původně jsem se zamýšlela, čím vlastně začít, ale začnu asi věcmi, které mi nejsou tak příjemné a zakončím tím, co mě oslovilo nejvíc. Jelikož nepříjemného na posledních 3dnech nebylo snad nic, tak rovnou začnu o naší chatové výpravě zvesela a svižně.
Bylo půl 9 ráno a já se svým otcem jsme kráčeli ke vchodovým dveřím za účelem opustit náš dům a vydat se ještě víc do přírody, do přírody Beskyd. Ačkoli naše mamka nevítala tuto událost natolik šťástně jako naše babička, která nás již na chatě čekala, tak jsme museli ,díky našemu slibu ,maminku opustit. Nejhorší bylo snad odloučení od čtyřnohého bílohnědého psa, který za plotem zmateně pobíhal, neboť je tahle hodina v jeho podání stále ještě příliš brzo a navíc nerad se loučí s dalšími členy rodiny. Takovýmto tempem bychom ale nikam nedošli, takže to trochu zrychlíme.