
Song: AC/DC Highway To Hell
Ahoj, včera jsem se neozvala, neměla jsme chuť sedět na blogu a psát o svých pocitech. Stejně by jste nechtěli slyšet, jak si stěžuju, ale existuje věc, která mě dost zasáhla a opravdu mi zhoršila včerější volné odpoledne. Teda bylo těch věcí víc. Čekala jsme od tohohle stavu cokoliv, ale trochu mě to překvapilo, ani nevím proč. Měla jsem to tušit, že ten tichý a nenapadný, bude taky zadaný. Včerejší náladu mi zachránil až večer s Danim ve filmu Cradle of Fear. Kdybych neznala C.O.F. tak asi ten film odsoudím, ale jelikož miluju Deniho úchylně nechutný styl, tak film splnil mé očekávání.
Ahoj, včera jsem se neozvala, neměla jsme chuť sedět na blogu a psát o svých pocitech. Stejně by jste nechtěli slyšet, jak si stěžuju, ale existuje věc, která mě dost zasáhla a opravdu mi zhoršila včerější volné odpoledne. Teda bylo těch věcí víc. Čekala jsme od tohohle stavu cokoliv, ale trochu mě to překvapilo, ani nevím proč. Měla jsem to tušit, že ten tichý a nenapadný, bude taky zadaný. Včerejší náladu mi zachránil až večer s Danim ve filmu Cradle of Fear. Kdybych neznala C.O.F. tak asi ten film odsoudím, ale jelikož miluju Deniho úchylně nechutný styl, tak film splnil mé očekávání.
Dnešek jsem začala poměrně dobře. Přes vytrvalý déšť za mým oknem, schovaným za mou vysněnou záclanou, za kterou bych dnes již tolik nebojovala, jsem měla pocit, že dneska se nic nestane. Klidný den mi nic nenarušilo, snad jen napomínání náší profesorky mírně staršího data výroby. Její neustálé "Jour" a "Gerls" mi začíná lézt na mozek.

Další postřehy z hodiny vypadají asi takto: "Lucie", "Markéto", "Lucie" a vlastně pořád dokola. Kdybych tušila, že nadcházející hodinu tělocviku budeme pracovat jako levná pracovní síla, tak si v angličtině klidně zdřímnu. Náplň dnešní tělesné výchovy vypadala následovně. Několik dívek zůstalo v šatně a nedělalo nic, některé zametaly, některé vytahovaly hřebíky (kam jsem se v první půce hodině řadila taky) a některé sbírali již zametené kousky dřeva do pytlů. Ano, velá rekonstrukce tělocvičny. Docela jsme se smály tomuto drsnému stylu, jak mít novou tělocvičnu. Asi by nedříve měli udělat novou střechu než parkety, jinak budou mít plovoučky. Při cestě domů jsem zpoza kapek na okně autobusu pozorovala na zem se snášející kapky vody a rozvodněné řeky a potoky. Zuřivý proud vody začal opět dominovat nad mostem a zahrady domů se proměnily v plytká jezírka. Než jsem došla domů, déšť ustal. Měla bych se učit chemii, ale jakákoliv cesta vyhnout se učení pro mě byla záchranou. Tak jsme po dlouhé době vyvenčila psa. No a teď, když už mi nezbývá než se učit, se asi začnu učit.
Naše heslo je a bude,
ulejvat se vždy a všude! PS.: Photos ©Lucishek ... don't copy
Naše heslo je a bude,
ulejvat se vždy a všude! PS.: Photos ©Lucishek ... don't copy


pěěknej blog :D